Název projektu
Dopady daňového zatížení na ekonomiku a společnost: Spotřeba, ekonomický růst, dlouhodobá nezaměstnanost a environmentální politika
Kód
SP2025/060
Předmět výzkumu
Projekt svým výzkumným zaměřením reaguje na aktuální společensko-ekonomické výzvy, kterým čelí vyspělé země, zejména v souvislosti s krizí stávajících ekologických politik a nízkou dynamikou ekonomického růstu v některých členských státech Evropské unie. Úspěšná realizace veřejných politik často vyžaduje širokou podporu veřejnosti. Nicméně, jak ukazují různé průzkumy veřejného mínění, včetně těch provedených před a po amerických prezidentských volbách, dochází k poklesu podpory environmentálně zaměřených politik a k nárůstu nespokojenosti s ekonomickou situací. Tyto trendy lze sledovat nejen v kontextu amerických voleb, ale také ve výsledcích voleb do Evropského parlamentu či v národních volbách jednotlivých členských států EU.
Projekt je tematicky zaměřen na dvě hlavní oblasti. První (1) oblastí je vliv zdanění na spotřebu obyvatel, ekonomický růst a postoje k environmentálním politikám. Důraz bude kladen na dopad nepřímých daní na spotřebu jednotlivých druhů zboží a služeb, dále pak na vliv environmentálních daní na postoje společnosti k ekologickým politikám států a na jejich dopad na nejistotu hospodářské politiky, měřenou indexem EPU (Economic Policy Uncertainty Index). Tato oblast reflektuje aktuální klíčové socioekonomické výzvy, jako je ekonomická stagnace a zaostávání Evropské unie za světovými ekonomikami, což je například analyzováno ve zprávě Evropské komise pod vedením Maria Draghiho. Klíčovým tématem je postoj společnosti k zeleným politikám, které při nevhodném nastavení a nedostatečné akceptaci veřejností mohou představovat spíše překážku ekonomického růstu, než aby plnily svou zamýšlenou roli motoru technologických inovací.
Druhým (2) tematickým okruhem je vliv daňových politik a nastavení systému sociálního a zdravotního pojištění na trh práce, nezaměstnanost a sociální soudržnost v zemích EU a OECD. Tento výzkumný okruh se zaměřuje primárně na problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti a potenciální hystereze na trzích práce v EU. Současně budou analyzovány faktory ovlivňující dlouhodobou nezaměstnanost na regionální úrovni, přičemž správně nastavené regionální a kohezní politiky mohou přispět k její mitigaci. Kombinace negativních postojů společnosti k navrhovaným politikám, ekonomické stagnace a poklesu životní úrovně, spolu s vyšší mírou nezaměstnanosti, zejména dlouhodobé nezaměstnanosti, může vést k oslabení sociální soudržnosti a k prohloubení sociálních a ekonomických rozdílů ve společnosti. Klíčovou roli v problematice nezaměstnanosti hraje rovněž motivace k práci a výše mezd jednotlivců. Z tohoto důvodu budou dále analyzovány faktory ovlivňující výši mezd, jako jsou životní styl, vzdělání či různé kompetence. V rámci tohoto výzkumného záměru budou rovněž zkoumány negativní aspekty sociálních rozdílů, konkrétně vliv daňového systému a dalších socioekonomických faktorů na míru kriminality a na různé typy trestné činnosti ve společnosti. Makroekonomická stabilita, konfigurace daňového a sociálního systému, individuální ekonomická situace a míra souhlasu s veřejnými politikami představují faktory, které mohou významně přispět ke snižování míry kriminality nebo k omezení výskytu specifických typů trestné činnosti.
Úvod do problematiky a rešerše literatury
Výzkum a rešerše empirické literatury jsou rozděleny na dvě části: 1. Vliv daní na spotřebu obyvatel, ekonomický růst a postoje k environmentální politice a 2. Vliv daňového zatížení a vzdělanosti na trh práce, výši mezd, ekonomickou úroveň populace a sociální soudržnost.
1. Vliv daní na spotřebu obyvatel, ekonomický růst a postoje k environmentální politice
Klimatická změna představuje jednu z největších výzev novodobých dějin. Jedním z účinných nástrojů ve snaze předejít nejhorším dopadům vč. adaptace se ukazují být environmentální (zelené) daně (často nepřímé daně: spotřební daně, energetické daně, uhlíkové daně, daň z přidané hodnoty apod.). Podle Aydin a Bozatli (2023) patří environmentální daně mezi užitečné nástroje, kterými lze stimulovat udržitelnou spotřebu a využívání udržitelných zdrojů energie. Naopak Liobikiene a kol. (2019) poukazují na omezenou účinnost environmentálních daní na energetickou spotřebu, a to z důvodu asymetrického působení napříč různými státy EU. Davidovic (2024) poukazuje na fakt, že ačkoliv patří environmentální daně mezi dlouhodobě doporučované a efektivní nástroje, existuje řada faktorů, které mohou mít vliv na jejich účinnost. Mezi tyto faktory patří např. důvěra v politické elity (Faibrother a kol., 2019; Ewald a kol., 2022), úroveň hospodářskopolitické nejistoty (Anser a kol., 2021; Rasheed a kol., 2023), víra a přesvědčení o nutnosti pro-klimatické akce (Fairbrother a kol., 2019), informační kampaně aj. socio-demografické faktory, např. vzdělání (Cascavilla, 2023; Douenne a Fabre, 2024).
Daně patří obecně mezi opatření s nižší podporou veřejnosti. Existují ovšem faktory, které mohou přispět k jejich podpoře. Podle Faibrother a kol. (2019) je politická důvěra jedním z nejdůležitějších aspektů k přijetí zavádění environmentálních daní širokou veřejností v Evropě. Podle citovaných autorů nezávisí ani tak na uvědomění si důležitosti klimatické změny, ale především na důvěru, jakou lidé mají v národní vlády. Anser a kol. (2021), Ruprecht (2023) a Rasheed a kol. (2023) zmiňují důležitost jasné komunikace, transparentnosti
a konzistentní hospodářské politiky ze strany národních vlád. To je důležité pro snížení ekonomicko-politické nejistoty, protože podle Anser a kol. (2021) může velká úroveň nejistoty způsobovat rozdílné efekty v krátkém a dlouhém období, kdy v krátkém období dochází k útlumu ekonomické aktivity (investice, spotřeba), zatímco v dlouhém období dochází k růstu emisí CO2 a environmentální degradaci právě vlivem nízké míry investic do vědy, výzkumu
a inovací. Rasheed a kol. (2023) ukazují na příkladu zemí IEA, že úroveň ekonomicko-politické nejistoty je inverzní vůči zelenému růstu v krátkém a dlouhém období. To může být umocňováno např. korupčním prostředím (Davidovic; 2024). Podle Cascavilla (2023) hrají důležitou roli obecná daňová moralita a stupeň důležitosti, kterou subjekty klimatické změně přisuzují. Environmentální daně mohou být ovšem problematické, a to s ohledem na negativní vztah vůči ekonomickému růstu a energetickým cenám (Pingling a kol., 2023). Existují i jiné socio-ekonomické faktory, jako jsou např. vzdělání a schopnost pochopit sdělení informačních kampaní a edukace, místo bydliště (venkovské oblasti), obecná politická orientace apod. (Ewald a kol., 2022; Ruprecht, 2023). Je tedy patrné, že instituce a celkové ekonomické prostředí mohou významně ovlivnit to, jak účinné environmentální daně budou. Zároveň je zřejmé, že je zde řada makroekonomických, institucionálních a behaviorálních faktorů, které mohou významně přispět k tomu, jak účinné jednotlivé státy v rámci boje s klimatickou změnou budou a jakým způsobem budou přijata navrhovaná daňová a dotační opatření.
Van Leeuwen a Tang (1995) zjistili, že zvyšování sazeb DPH a spotřebních daní v Lucembursku vedlo k poklesu spotřeby o 5,4 %, především v kategoriích doprava a potraviny. Podle Bonnet a Réquillart (2023) pak daň na slazené nápoje snižuje spotřebu cukru a zlepšuje zdraví, s největším dopadem na obézní jedince. Albertsen et al. (2020) doporučují per-unit zdanění elektřiny pro podporu úpravy spotřeby. Fletcher et al. (2010) zjistili, že zdanění nealkoholických nápojů vede ke snížení jejich spotřeby, ale dochází k substituci za jiné kalorické nápoje. Rajaraman (2007) varuje před nárůstem spotřeby alkoholu v důsledku jeho snadné dostupnosti ve venkovských oblastech rozvojových zemí. Nordström a Thunström (2009) zjistili, že cenové reformy na podporu zdravější konzumace mění spotřebu zamýšlené zdravé potraviny, kterou zvyšují, ale zároveň vedly ke zvýšenému příjem tuků a soli.
Crespi et al. (2021) prokázali, že rovnoměrné zvyšování cen cigaret efektivně redukuje spotřebu, zatímco nerovnoměrné zvýšení vede k přechodu na levnější značky. Amores et al. (2023) poukázali na regresivní dopady zdanění energie na nízkopříjmové domácnosti v EU. Laczó a Rossi (2019) zdůrazňují význam spotřební daně pro welfare a zdraví populace. Gil et al. (2013) zjistili, že vysoké sazby daní nezdravých potravin jsou potřeba k ovlivnění spotřebních návyků. Puig-Codina et al. (2021) prokázali úspěch daně na slazené nápoje v Katalánsku při snižování spotřeby zdaněných produktů. Prasada et al. (2024) zaznamenali větší dopad daně z tabáku na venkovské oblasti v Indonésii. Feher, Condea a Harangus (2019) zkoumali determinanty implicitní daňové sazby spotřeby (ITC) v rámci harmonizace daňových systémů EU. Zaměřili se na faktory ovlivňující ITC, jako jsou ekonomický růst, investice, rozpočtový deficit a veřejný dluh. Zjistili, že zdanění spotřeby je silně měněno vládními politikami v obdobích ekonomických krizí. Stejně tak fiskální nerovnováhy významně ovlivňují míru zdanění spotřeby. Rivas (2003) potvrzuje negativní vliv daní na ekonomický růst, zatímco vládní výdaje na produktivní služby mohou tento efekt zmírnit. Alm a El-Ganainy (2013) analyzovali dopady zvýšení DPH na agregátní spotřebu v 15 zemích EU mezi lety 1961–2005. Výsledky ukázaly, že zvýšení sazby DPH o jeden procentní bod vede ke krátkodobému poklesu spotřeby o přibližně 1 %, přičemž dlouhodobé efekty jsou ještě výraznější. Autoři potvrzují, že spotřební daně snižují spotřebu a podporují úspory, což může ovlivnit hospodářský růst. Efekty se liší podle ekonomických podmínek jednotlivých zemí.
2. Vliv daňového zatížení a vzdělanosti na trh práce, výši mezd, ekonomickou úroveň populace a sociální soudržnost.
Determinantům dlouhodobé nezaměstnanosti je věnováno mnoho odborných studií jako například Bejaković a Mrnjavac (2019), Bentolila, García-Pérez a Jansen (2017), Botrić (2009), Dănăcică a Mazilescu (2014), Fuchs a Weber (2017), Kelly, McGuinness a O'Connell (2012), Kwiatkowski a Kucharski (2009), Marksoo a Tammaru (2011), Miyamoto a Suphaphiphat (2021), Svabova a Durica (2015) či Wojdyło-Preisner a Zawadzki (2015). Tyto studie identifikovaly hlavní determinanty nezaměstnanosti, mezi které patří jak osobnostní charakteristiky (pohlaví, věk, rodinný stav, zdravotní stav, vzdělání, pracovní zkušenosti, znalost cizích jazyků, příslušnost k etnické menšině atd.), tak i například míra industrializace regionu, bydliště v periferní či jádrové oblasti, nastavení systému sociálního zabezpečení atd.
Hančlová, Šimek a Horák (2012) analyzují faktory ovlivňující dlouhodobou nezaměstnanost v zemích Evropské unie v letech 2001-2010. Výsledky ukázaly, že dlouhodobou nezaměstnanost nejvýrazněji ovlivňuje flexibilita trhu práce, daňový klín a makroekonomického prostředí. Zimčík (2017) se zaměřuje na daňový klín, který kvantifikuje celkové zdanění mzdových nákladů zaměstnavatele a obsahuje nejen daň z příjmů fyzických osob, ale také daň ze mzdy a odvody na sociální zabezpečení. Výsledky ukázaly, že členské státy OECD jsou ve svých daňových politikách velmi heterogenní. Kalaš, Zelenovič a Andrašič (2022) zkoumali vztah mezi daňovým zatížením a mírou zaměstnanosti ve třiceti šesti zemích OECD v období 2000-2020. Výsledky výzkumu ukazují jak negativní korelaci mezi těmito proměnnými, tak i to, že indikátory daňového klínu mají negativní dopad na míru zaměstnanosti. Empirická zjištění ukázala, že zvýšení průměrného daňového klínu o 1 % vedlo v ekonomikách OECD k nižší míře zaměstnanosti o 0,33 %. Empirická studie Holzner, Vizek a Vukšić (2022) je věnována zkoumání dopadů fiskální devalvace – tj. přesunu daňového zatížení z příspěvků zaměstnavatelů na sociální zabezpečení na daň z přidané hodnoty na reálné náklady na práci ve vzorku 23 zemí EU, v období let 2001 až 2018. Výsledky ukazují, že fiskální devalvace skutečně snižuje reálné náklady na práci, jak naznačuje literatura o fiskálních devalvacích. Tyto dopady se ukazují jako nejsilnější a většinou statisticky významné v zemích s mírným a nízkým stupněm koordinace mzdového vyjednávání, což zdůrazňuje důležitost institucí trhu práce.
Jak podotýká McGuinness (2006), neexistuje žádná unifikovaná teorie, proč dochází k vertikálnímu nebo horizontálnímu nesouladu na trhu práce. Jeho důsledky jsou však v rámci literatury často analyzovány. Například McGuinnes a Sloane (2011), Green a Zhu (2010) nebo Diem (2015) studovali vliv vzdělanostního nesouladu na spokojenost pracovníků. Rubb (2013) nebo Grunau a Pecoraro (2016) studovali vliv vzdělanostního nesouladu na kariérní mobilitu, De Grip et al. (2008) pak vliv na kognitivní schopnosti. Nejčastěji se však v literatuře skloňuje vliv vzdělanostního nesouladu na mzdy pracovníků, které jsou silně ovlivněny nejen úrovní vzdělanosti, ale také mírou zdanění, respektive potenciálním progresivním zdaněním a pracovní motivací.
Mezi prvními, kteří se problematikou dopadů převzdělanosti a podvzdělanosti na mzdy pracovníků zabývali byli Duncan a Hoffman (1981). Z jejich práce také vyplývá doposud nejpoužívanější operacionalizace empirického výzkumu vzdělanostního nesouladu. Jejich metoda vychází z klasické Mincerovské mzdové rovnice (viz. Mincer, 1974), ale proměnnou dokončené vzdělání nahradili třemi proměnnými, které měly vyjadřovat reálný stav pracovníka na trhu práce vůči jeho dosaženému vzdělání. Jednalo se o proměnné počtu let převzdělání, požadovaný počet let vzdělání a počet let podvzdělání. Na jejich práci následně navázalo mnoho výzkumníků, pro USA to byl např. Rumberger (1987) nebo Tsai (2010), pro Švédsko Korpi a Tåhlin (2009), pro Německo Kleibrink (2015) nebo Bauer (2002). Alternativní model pak později nabídli Verdugo a Verdugo (1989), který sice pracoval se skutečným počtem let vzdělání, ale také pouze s dummy proměnnými pro podvzdělanost a převzdělanost. Oproti bohaté zahraniční literatuře se však pouze málo zaměřilo na Českou republiku. Maršálková a Urbánek (2015) se například zaměřili na vliv vzdělanostního nesouladu na mzdy v 11 státech EU, avšak pouze Mysíková (2016) se zaměřila výhradně na ČR. Sedláček a Zelenka (2021) se pak zaměřili na vliv horizontálního nesouladu na mzdy v ČR.
Co se týče osobnostní vlastností, kompetencí, motivace a jejich vlivu na výši mezd, Lechner (2009) prokázal pozitivní vliv fyzické aktivity na mzdy, přičemž tento vliv byl podobný jako v případě vyššího vzdělání. Mzdové výnosy fyzické aktivity potvrdili i Lechner a Sari (2015), konkrétně ve výši 10 %. Dlouhodobý vliv fyzické aktivity na mzdy studovali i Hyytinen a Lahtonen (2013), kteří dokázali, že mzdy fyzicky aktivních pracovníků byly dlouhodobě vyšší než mzdy pracovníků pasivních. K podobným výsledkům došel i Tovar-Garcia (2021), který zjistil, že pozitivní vliv fyzické aktivity na mzdu sílil s rostoucí intenzitou aktivity. Další potenciální výhodou vyplývající z fyzické aktivity je větší fyzická síla, ta je však výhodou zejména v nekvalifikovaných profesích (Li et al., 2021). Kromě vyšších mezd byl prokázán také pozitivní vztah mezi fyzickou aktivitou a pravděpodobností nalezení zaměstnání (Kamionka, 2022), či zaměstnaností jako takovou (Kavetsos, 2011).
Bohužel, pozitivní vztah mezi fyzickou aktivitou a výší mezd často vyplývá ze zpětné kauzality (Humphreys a Ruseski, 2011), tj. z větší dostupnosti fyzické aktivity pro bohatší pracovníky (Reesor-Oyer et al., 2021). Kromě výše příjmu může fyzickou aktivitu ovlivňovat i postavení jedince ve společnosti (Huikari et al., 2021). Zajímavostí je, že Cheah et al. (2017) prokázali negativní vliv vyšších příjmů na fyzickou aktivitu. Problematikou zpětné kauzality se zabývali Guan a Tena (2021), podle kterých lze problém řešit použitím instrumentální proměnné, která souvisí pouze s fyzickou aktivitou, nikoliv s výší mezd.
Vysoké zdanění, nesouhlasné postoje vůči hospodářské politice, situace na trhu práce a další socio-ekonomické a demografické předpoklady, jako například úroveň vzdělanosti, mohou být významnými determinanty společenských tenzí, respektive nárůstu kriminality. Becker (1968) tvrdí, že nezaměstnanost snižuje náklady obětované příležitosti pro kriminální činnost, což zvyšuje pravděpodobnost trestné aktivity. Melick (2003) naopak zjistil, že v USA neexistuje významný vztah mezi nezaměstnaností a krádežemi aut, což přisuzuje nižším příležitostem ke krádežím během ekonomické recese. Janko a Popli (2013) analyzovali kriminalitu v Kanadě
a potvrdili, že růst nezaměstnanosti zvyšuje majetkovou kriminalitu (vloupání, loupeže, podvody), avšak nemá vliv na násilné činy. Lundqvist (2018) ve Švédsku nenašel vliv nezaměstnanosti na majetkovou kriminalitu a jen slabý vliv na násilnou kriminalitu. Naopak Oster a Agell (2007) zjistili, že pokles nezaměstnanosti ve Švédsku v 90. letech snížil krádeže aut o 20 % a vloupání o 15 %. Papps a Winkelmann (2000) prokázali v panelové analýze na Novém Zélandu silný vztah mezi nezaměstnaností a majetkovými trestnými činy (krádeže, podvody, vloupání). Steven a Winter-Ebmer (2001) zjistili v USA pozitivní vliv nezaměstnanosti na majetkovou kriminalitu a vysvětlili tím její pokles v 90. letech. Podobně Raphael a Winter (2001) potvrdili významný vliv nezaměstnanosti na majetkovou kriminalitu v USA. V Itálii Speziale (2014) našel pozitivní korelaci mezi nezaměstnaností a všemi typy kriminality, což odpovídá Beckerovu modelu. Naopak Hsieh a Pugh (1993) a Kelly (2000) ukazují, že příjmová nerovnost zvyšuje násilnou kriminalitu, zatímco chudoba a policejní činnost ovlivňují spíše kriminalitu majetkovou. Brush (2007) zjistil smíšené výsledky vztahu mezi nerovností a kriminalitou v USA. Burek (2005) na datech z Kentucky identifikoval pozitivní vazbu mezi kriminalitou a sociálními dávkami, čímž zdůrazňuje roli sociálních a daňových faktorů, respektive transferových plateb v boji s kriminalitou.
Zdroje:
ÁCS, P., STOCKER, M., FÜGE, K., PAÁR, D., OLÁH, A. a KOVÁCS, A. Economic and public health benefits: The result of increased regular physical activity. European Journal of Integrative Medicine, 2016. 8, 8–12. https://doi.org/10.1016/j.eujim.2016.11.003
ARAUJO, M. Y. C., NORBERTO, M. C. C. S., MANTOVANI, A. M., TURI-LYNCH, B. C., SANTOS, L. L. D., RICARDO, S. J., DE MORAIS, L. C. a CODOGNO, J. S. Obesity increases costs with productivity loss due to disability retirements, independent of physical activity. Journal of Occupational and Environmental Medicine, 2020. 62(5), 325–330. https://doi.org/10.1097/jom.0000000000001808
BECKER, GARY S. Crime and Punishment: An Economic Approach. The Journal of Political Economy, 1968. 76(2), 169–223. ISSN 0023-3808.
BECKER, GARY S. Investment in Human Capital: A Theoretical Analysis. The Journal of Political Economy, 70(5, Part 2: Investment in Human Beings), 1962. 9–49. ISSN 0022-3808.
BEJAKOVIĆ, Predrag a MRNJAVAC, Željko. The danger of long-term unemployment and measures for its reduction: the case of Croatia. Economic Research-Ekonomska Istraživanja, 2019. 31(1), 1837-1850. ISSN 1331 - 677X.
BENTOLILA, Samuel, J.; GARCÍA-PÉREZ, Ignacio a JANSEN Marcel. Are the Spanish long-term unemployed unemployable? SERIEs, 2017. 8(1), 1-41. ISSN 1869-4187.
BOTRIĆ, Valerija. Unemployed and Long-Term Unemployed in Croatia: Evidence from Labour Force Survey. Revija za socijalnu politiku, 2009. 16(1), 25-44. ISSN 1845-6014.
BRUSH, J. Does Income Inequality Lead to More Crime? A Comparison of Cross-Sectional and Time-Series Analyses of US Counties. Econometrics Letters, 2007. 96(2), 264-268. ISSN 1949-1032.
BUREK, M. W. Now Serving Part Two Crimes: Testing the Relationship Between Welfare Spending and Property Crimes. Criminal Justice Policy Review, 2005. 16(3), 360-384. ISSN 24354430.
CABANE a CLARK. Childhood Sporting Activities and Adult Labour-Market Outcomes. Annals of Economics and Statistics, 2015, (119/120). ISSN 21154430.
DĂNĂCICĂ, Daniela-Emanuela a MAZILESCU Raluca. Long-term Unemployment Spells and Exit States of Men in Romania and Hungary. Procedia Economics and Finance, 2014. 8, 236-245. ISSN 22125671.
FUCHS, Johann a WEBER, Enzo. Long-term unemployment and labour force participation: a decomposition of unemployment to test for the discouragement and added worker hypotheses. Applied Economics, 2017. 49(60), 5971-5982. ISSN 0003-6846.
GUAN, Jing a J. D. TENA. Does Sport Affect Health and Well-Being or Is It the Other Way Around? A Note on Reverse-Causality in Empirical Applications. Journal of Sports Economics, 2021. 22(2), 218-226. Dostupné z: doi:10.1177/1527002520967400
HANČLOVÁ, Jana; ŠIMEK, Milan a HORÁK, Jiří. Factors influencing the long-term unemployment level and development in the European Union. In: Proceedings of 30th International Conference Mathematical Methods in Economics: 11-13 September 2012, Karviná, Czech Republic. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2012. 249–254. ISBN 978-80-7248-779-0.
HOLZNER, Mario; VIZEK, Maruška a VUKŠIĆ, Goran. Wage Bargaining Coordination, Taxation and Labor Costs: The Effects of Fiscal Devaluation. Comparative Econmic Studies, 2022. 64(2), 324-349. ISSN 0888-7233.
HOWARD, J. Crime and Unemployment: What ́s the Link? Vancouver: John Howard Society of British Columbia. 2013. Dostupné z: https://johnhowardbc.ca/wp-content/uploads/2019/11/Resources-jhsbc-factsheet-crime-and-unemployment.pdf
HSIEH, Ching-Chi a M. D. PUGH. Poverty, Income Inequality, and Violent Crime: A Meta-Analysis of Recent Aggregate Data Studies. Criminal Justice Review. 1993, 18(2), 182-202. ISSN 0734-0168. Dostupné z: doi:10.1177/073401689301800203
HUIKARI, Sanna, Hanna JUNTTILA, Leena ALA-MURSULA, Timo JÄMSÄ, Raija KORPELAINEN, Jouko MIETTUNEN, Rauli SVENTO a Marko KORHONEN. Leisure-time physical activity is associated with socio-economic status beyond income – Cross-sectional survey of the Northern Finland Birth Cohort 1966 study. Economics & Human Biology. 2021, 41. ISSN 1570677X. Dostupné z: doi:10.1016/j.ehb.2020.100969
HUMPHREYS, Brad R a Jane E RUSESKI. An Economic Analysis of Participation and Time Spent in Physical Activity. The B.E. Journal of Economic Analysis & Policy. 2011, 2011-7-26, 11(1). ISSN 1935-1682. Dostupné z: doi:10.2202/1935-1682.2522
HYYTINEN, Ari a Jukka LAHTONEN. The effect of physical activity on long-term income. Social Science & Medicine, 2013. 96, 129-137. ISSN 02779536. Dostupné z: doi:10.1016/j.socscimed.2013.07.019
CHEAH, Yong Kang, Mohd AZAHADI, Siew Nooi PHANG a Noor HAZILAH. The Income and Demographic Determinants of Physical Activity Intensity: Evidence from a Developing Country. Margin: The Journal of Applied Economic Research, 2017. 11(3), 348-364. ISSN 0025-2921. Dostupné z: doi:10.1177/0973801017703498
JANKO, Zuzana a Gurleen POPLI. Examining the link between crime and unemployment: a time-series analysis for Canada. Applied Economics. 2015, 2015-03-19, 47(37), 4007-4019. ISSN 0003-6846. Dostupné z: doi:10.1080/00036846.2015.1023942
KALAŠ, Branimir, Vera ZELENOVIĆ a Jelena ANDRAŠIĆ. Relation between tax wedge and employment rate: The case of OECD countries. Industrija. 2022, 50(2), 7-20. ISSN 0350-0373. Dostupné z: doi:10.5937/industrija50-40175
KAMIONKA, Thierry. Sporting Activity, Employment Status and Wage. Revue d'économie politique. 2022, 2022-3-2, 132(1), 49-78. ISSN 0373-2630. Dostupné z: doi:10.3917/redp.321.0055
KAVETSOS, Georgios. The impact of physical activity on employment. The Journal of Socio-Economics. 2011, 40(6), 775-779. ISSN 10535357. Dostupné z: doi:10.1016/j.socec.2011.08.011
KELLY, Elish; MC GUINNESS, Seamus a O'CONNELL, Philip J. Transitions to long-term unemployment risk among young people: evidence from Ireland. Journal of Youth Studies, 2012. 15(6), 780-801. ISSN 1367-6261.
KELLY, M. Inequality and Crime. Review of Economics and Statistics. 2000; 82(4):530-539.
KWIATKOWSKI, Eugeniusz a KUCHARSKI, Leszek. Long-term unemployment in Poland in the years 1995-2007. Comparative Economic Research. Central and Eastern Europe, 2009. 12(3), 5-27. ISSN 2082-6737.
LECHNER, Michael. Long-run labour market and health effects of individual sports activities. Journal of Health Economics. 2009, 28(4), 839-854. ISSN 01676296. Dostupné z: doi:10.1016/j.jhealeco.2009.05.003
LECHNER, Michael a Nazmi SARI. Labor market effects of sports and exercise: Evidence from Canadian panel data. Labour Economics. 2015, 35, 1-15. ISSN 09275371. Dostupné z: doi:10.1016/j.labeco.2015.04.001
LI, Ping, Xiaozhou CHEN a Qi YAO. Body Mass and Income: Gender and Occupational Differences. International Journal of Environmental Research and Public Health, 2021. 18(18). ISSN 1660-4601. Dostupné z: doi:10.3390/ijerph18189599
LUNDQVIST, F. Unemployment and Crime. Stockholm: SODERTORNS HOGSKOLA, 2018. Dostupné z: https://www.diva-portal.org/smash/get/diva2:1252037/FULLTEXT01.pdf
MARKSOO, Ülle. a TAMMARU, Tiit. Long-Term Unemployment In Economic Boom And Bust: The Case Of Estonia. Trames. Journal of the Humanities and Social Sciences. 2011, 15(3), 215-234. ISSN 1406-0922.
MELICK, M. D. The Relationship between Crime and Unemployment. The Park Place Economist, 2003. 11(1), 30-36. Dostupné z: https://digitalcommons.iwu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1069&context=parkplace
MINCER, J. Schooling, Experience, and Earnings. Cambridge, MA: National Bureau of Economic Research, 1974. ISBN 978-0870142659.
MIYAMOTO, Hiroaki a SUPHAPHIPHAT Nujin. Mitigating Long-term Unemployment in Europe. Iza Journal of Labor Policy, 2021. 11(1). ISSN 2193-9004.
OLSEN, Jan Abel, Gang CHEN a Admassu N. LAMU. The relative importance of education and health behaviour for health and wellbeing. BMC Public Health, 2023. 23(1). ISSN 1471-2458. Dostupné z: doi:10.1186/s12889-023-16943-7
ÖSTER, Anna a Jonas AGELL. Crime and Unemployment in Turbulent Times. Journal of the European Economic Association. 2007, 2007-06-01, 5(4), 752-775. ISSN 1542-4766. Dostupné z: doi:10.1162/JEEA.2007.5.4.752
PAPPS, Kerry a Rainer WINKELMANN. Unemployment and crime: New evidence for an old question. New Zealand Economic Papers. 2000, 34(1), 53-71. ISSN 0077-9954. Dostupné z: doi:10.1080/00779950009544315
RAPHAEL, Steven a Rudolf WINTER‐EBMER. Identifying the Effect of Unemployment on Crime. The Journal of Law and Economics. 2001, 44(1), 259-283. ISSN 0022-2186. Dostupné z: doi:10.1086/320275
REESOR-OYER, Layton, Rosenda MURILLO, Emily C. LAVOY, Daniel P. O’CONNOR, Yu LIU a Daphne C. HERNANDEZ. Evaluation of the Role of Leisure Time Physical Activity and Sedentary Behavior Simultaneously on the Income-Overweight/Obesity Relationship. International Journal of Environmental Research and Public Health, 2021. 18(6). ISSN 1660-4601. Dostupné z: doi:10.3390/ijerph18063127
RITCHIE, H., and ROSER, M. Obesity. Our World in Data. Dostupné z: https://ourworldindata.org/obesity
SPEZIALE, Nino. Does unemployment increase crime? Evidence from Italian provinces. Applied Economics Letters, 2014. 21(15), 1083-1089. ISSN 1350-4851. Dostupné z: doi:10.1080/13504851.2014.909568
SVABOVA, Lucia a DURICA, Marek. Analysis and Modeling of Situation of Long – Term Unemployed Jobseekers in Slovak Labor Market. Procedia Economics and Finance, 2015. 26, 446-453. ISSN 22125671.
TOVAR-GARCÍA, Edgar Demetrio. Participation in sports, physical exercise, and wage income: Evidence from Russian longitudinal data. German Journal of Exercise and Sport Research, 2021. 51(3), 333-343. ISSN 2509-3142. Dostupné z: doi:10.1007/s12662-021-00727-5
WOJDYŁO-PREISNER, Monika and ZAWADZKI Kamil. Specificity of Long-Term Unemployment Risk Among Creative Economy Workers. Comparative Economic Research. Central and Eastern Europe, 2015. 18(3), 37-58. ISSN 2082-6737.
WOOLDRIDGE, Jeffrey M. Introductory Econometrics: A Modern Approach. 6th ed. South-Western: Cengage Learning, 2012. 816 p. ISBN: 9781337558860.
WORLD HEALTH ORGANIZATION (WHO). Physical activity. 2021. Dostupné z: https://www.who.int/publications/i/item/WHO-HEP-HPR-RUN-2021.2
WORLD HEALTH ORGANIZATION (WHO). Noncommunicable diseases. 2023. Dostupné z: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/noncommunicable-diseases
ZIMČÍK, Petr. Tax WEDGE in OECD coutries – new evidence. Economic Policy in Global Environment. Proceedings of the international scientific conference: September 5-7, 2017 Ostravice. Havířov: VŠSP, 2017. s. 583-593. ISBN 978-80-87291-20-7.
Data a metody:
Data a metody jsou popsány v samostatném souboru v příloze s názvem "Data a metody".
Harmonogram řešení projektu:
1. 01-02/2025: Úvodní setkání výzkumného týmu (informace o projektu a jeho řízení, nastavení organizace práce, stanovení kontrolních bodů a nastavení reportingu postupu prací), provedení rešerše literatury a zpracování metodiky výzkumu.
2. 02-05/2025: Sběr dat, jejich příprava a základní zpracování dat. Dokončení rešerše literatury
3. 03-08/2025: Modelování, odhad modelů, analytická fáze, zpracování a interpretace výsledků.
4. 09-12/2025: Zpracování článků a jejich odeslání do časopisů, zpracování konferenčních příspěvků a jejich prezentace na konferencích.
5. 12/2025: Zpracování závěrečné zprávy.
Podrobný harmonogram řešení projektu je k dispozici v samostatném souboru s názvem „Podrobný harmonogram řešení projektu“.
Rok zahájení
2025
Rok ukončení
2025
Poskytovatel
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Kategorie
SGS
Typ
Specifický výzkum VŠB-TUO
Řešitel