Název projektu
Vliv přímého zdanění a předlužení na spotřebu domácností a investiční výdaje korporací v zemích Evropské unie
Kód
SP2024/079
Předmět výzkumu
Snahou Evropské unie je spolupráce jednotlivých členských zemí, které může být dosaženo i prostřednictvím nástrojů daňové harmonizace. Ačkoliv v současné době harmonizační proces spíše stagnuje, je daňová harmonizace stále aktuálním a často diskutovaným tématem. I přes velké úsilí v oblasti harmonizačních procesů v minulosti se však daňové systémy jednotlivých zemí stále liší. V období zvýšené inflace a rostoucích cen vstupů (například energií), způsobených narušením obchodních řetězců, respektive válkou na Ukrajině, a potenciální eskalací konfliktu na Blízkém východě, se domácnosti i korporace potýkají s narůstajícími problémy. Po období velké fiskální expanze v mnoha světových ekonomikách v dobách koronavirové pandemie přichází v některých ekonomikách (například v České republice) korekce fiskální a daňové politiky v podobě konsolidace veřejných financí, které mění státní výdaje a daňovou zátěž (v ČR například daňovou zátěž korporací v podobě zvýšení statutární sazby daně z 19 na 21 %). To může mít velké dopady na ekonomickou kondici jak domácností, tak korporací. Právě potenciální vliv daňových politik na spotřebu domácností a investiční výdaje korporací společně s jejich předlužením jsou předmětem výzkumu tohoto projektu.
Úvod do problematiky a rešerše literatury
Výzkum projektu je rozdělen do 4 základních oblastí, které jsou věnovány jednotlivým aspektům zdanění fyzických osob a korporací a vlivu tohoto zdanění na jejich spotřebu a investiční výdaje v zemích EU. Poslední část je věnována předlužení a jeho následkům na chování jednotlivců a korporací.
1. Segmentace daňových systémů Evropské unie dle vybraných parametrů
Nerudová et al. (2023) uvádí, že nedostatek koordinace v daňové oblasti v rámci EU umožňuje nadnárodním společnostem odklánět část zisků, čímž se vyhýbají platbě daní. Negativní efekt na tuto relokaci mají zákony eliminující vyhýbání se zdanění v hostitelských zemích. Wisnievska-Kuzma (2020) měřila změny v osobní důchodové dani a její progresivitu v zemích OECD a identifikovala 7 skupin zemí na základě indexu progrese-regrese ve zdanění. Země bývalého východního bloku s výjimkou Slovinska zformovaly jednu skupinu zemí, která je charakteristická regresivním zdaněním a minimálními rozdíly mezi průměrnou a mezní sazbou zdanění. Rashid, Warsame a Khan (2021) nalezli pozitivní vztah mezi kvalitou demokracie a daňovým výběrem v rozvinutých zemích, a naopak negativní vztah platící pro země rozvojové. Prichard (2016) analyzoval dopad voleb na daňový výběr v rozvíjejících se ekonomikách. Volby jako celek nemají významný vliv na daňový výběr. Ovšem v případě, kdy se jedná specificky o volby kompetitivní, kdy je jeden z uchazečů v úřadě, který obhajuje, je situace odlišná. V tomto případě dle výsledků došlo k významnému poklesu výběru daní před těmito volbami, přičemž tento efekt je umocněn nízkou popularitou obhajujícího kandidáta.
Mihoková, Andrejovská a Martínková (2016) využívaly klastrovou analýzu pro kategorizaci korporátního zdanění v EU, specificky korporátních daní, daňové soutěže a kvality daňové politiky. Výsledky potvrdily existenci daňové soutěže mezi evropskými zeměmi, avšak ukazovaly na nedostatečnou kvalitu vládnutí v oblasti daňových politik. Dochází k jistému sbližování korporátních daní, avšak spíše uvnitř dvou odlišných skupin, kterými jsou staré a nové členské státy EU. Mihoková et al. (2023) použili dvě metody klastrové analýzy, a to Ward’s linkages a K-nearest neighbors, tedy prostorové klastrování, které mělo za cíl sledovat potenciální geografické spojitosti a fiskální dopad těchto environmentálních daní. Analýza byla provedena pro roky 2008 a 2017, přičemž v roce 2008 až na pár výjimek platilo rozdělení na východ a západ, přičemž západní státy měly poměrně vysoké příjmy z environmentálních daní, východ měl pak tyto příjmy nižší. V roce 2017 už hranice mezi východem a západem už nebyla tak zřejmá. Podobně jako předchozí autoři, rovněž Martínková (2015) využívala klastrovou analýzu pro environmentální daně v EU, přičemž došla k podobným výsledkům.
Pitti a Sass (2010) uvádí, že 10 nově přistoupivších zemí z východní Evropy bylo často obviňováno ze zvyšování daňové kompetice, a to především v případě korporátních daní. Jako důvody autoři uvádí faktory spojené s ekonomickou transformací v 90. letech 20. století. Nízké zdanění firem bylo dle autorů využito pro přilákání důležitého kapitálu do transformujících se ekonomik. Contell, Climent-Serrano a Labatut-Serer (2017) uvádí, že v obdobích ekonomické stability mají daňové sazby tendence ke sbližování a tedy konvergují, avšak v časech ekonomického poklesu či krizí mají jednotlivé členské státy tendence aplikovat své vlastní daňové politiky k tomu, aby se vypořádaly s ekonomickými problémy. Tyto vlastní politiky pak ale přispívají spíše k divergenci daňových systémů. Barrios et al. (2020) uvádí, že dopady daňových výjimek na daňový výběr a na příjmové nerovnosti mohou být značné a redistribuční efekty daňových výjimek by při jejich odstranění mohly posouvat daňové systémy k větší progresi či regresi v závislosti na specifické zemi a vybraném typu daňové výjimky.
2. Estimace Lafferovy křivky v zemích Evropské unie
Papava (2008) uvádí, že Lafferova křivka je nejjasnější ilustrací klíčových předpokladů na straně nabídky v ekonomii a že téměř všechny moderní učebnice ekonomie ji kritizují. Tvrdí, že LC nelze konstruovat ani pro progresivní, ani pro regresivní daňové systémy. Poukázal také na nutnost zohlednit vliv inflace, která vyžaduje přepočet daňových příjmů z nominálních hodnot na reálné. Henderson (1981) uvedl, že křivka nemusí být tak jednoduchá a symetrická jako její původní zobrazení s jedním vrcholem a navrhuje alternativu se dvěma vrcholy. Důvodem je, že snížení daňové sazby nemusí nutně vést k tomu, že lidé budou více pracovat.
Kubátová a Říhová (2009) doplnily analýzu LC o další proměnné (velikost podnikového sektoru, ziskovost podnikového sektoru, daňové úniky, míra inkorporace a hospodářské cykly) pro období 1980-2006 pro všechny členské země OECD. Velikost podnikového sektoru je pozitivním faktorem ovlivňujícím výběr daní. Naopak ziskovost podnikového sektoru byla negativním faktorem, což bylo v rozporu s očekáváním autorů. Zvýšení inflace a snížení nezaměstnanosti vedlo ke zvýšení příjmů z daně z příjmů právnických osob. Hsing (1996) ověřil platnost LC pro korporátní daně ve Spojených státech na datech z let 1959 až 1991, která zahrnovala i období snižování daňových sazeb tehdejšími prezidenty. Nepoužil k řešení LC pouze kvadratickou funkční formu, ale také lineární a logaritmickou formu. Výsledky prokázaly platnost LC a určily sazbu osobní důchodové daně, která by maximalizovala daňové příjmy USA. Ta se pohybovala v rozmezí od 32,67 % do 35,21 %. Lze vyvodit závěr, že sazba daně z příjmu fyzických osob ve Spojených státech, která v té době činila 36 %, byla efektivně stanovena. Goolsbee, Hall a Katz (1999) popsali vztah mezi mezní sazbou daně a zdanitelným příjmem a zaměřili na přesun příjmů do šedé ekonomiky a na základě údajů z let 1922 až 1999 zjistili, že elasticita zdanitelných příjmů vůči mezní daňové sazbě je velmi vysoká.
Mezi další studie patří Clausing (2007) a Brill a Hassett (2007). Obě použily analýzu panelových dat za členské státy OECD. Lišily se délkou časové řady a použitím zákonných daňových sazeb. Ve studii Clausing (2007) byla zkoumána centrální daňová sazba, zatímco Brill a Hassett (2007) použili kombinovanou sazbu centrální a místní daňové sazby. Obě studie však používaly jako společnou proměnnou poměr příjmů z korporátní daně ku HDP. Brill a Hassett (2007) navázali na Clausing (2007) studii a rozšířili časovou řadu z let 1979-2002 na roky 1979-2005. Potvrdila se vhodnost daňových sazeb pro použití v modelech, přičemž obě LC měly konkávní parabolický tvar. Clausing (2007) dospěl k závěru, že daňová sazba maximalizující výnosy z korporátní daně je 33 %, zatímco podle Brill a Hassett (2007) jsou daňové výnosy maximalizovány při 26% daňové sazbě. Brill a Hassett (2007) rovněž uvedli, že Lafferův bod se blíží průměrné sazbě korporátní daně v zemích OECD, což svědčí o efektivním nastavení daňové sazby. Rozdíl 7 p. b. mohl být způsoben zahrnutím dalších vysvětlujících proměnných v modelu Clausing (2007), které nebyly zahrnuty do druhé studie.
3. Vliv přímých daní na spotřebu obyvatel a investiční výdaje korporací v zemích Evropské unie.
Nastavení daňového systému může být rovněž důležitým aspektem obecného rozvoje ekonomiky, podpory podnikání, jeho nadměrná složitost může generovat vyšší náklady pro firmy i stát. Grdinić, Drezgić a Blažić (2017) analyzovali vztah mezi daňovým mixem a ekonomickým růstem ve vybraných zemích CEE v období 1990-2010. Všechny daně mají negativní vliv na ekonomický růst, přičemž největší negativní vliv mají osobní důchodové daně. Druhý největší negativní dopad pak mají korporátní daně a třetí majetkové daně. Daně ze spotřeby nevykazovaly statisticky významný efekt. Výsledky naznačovaly významně odlišný dopad daňové struktury v těchto zemích oproti rozvinutým průmyslovým zemím OECD. Podle Nguyen, Onnis a Rossi (2021) mělo snížení příjmových daní velké dopady na HDP, přesněji soukromou spotřebu a investice ve Velké Británii. Dopady snížení spotřební daně jsou nízké a statisticky nevýznamné. Přenesení daňové zátěže z příjmů na spotřebu má tak expanzivní (prorůstové) účinky. Tyto výsledky jsou v souladu s konvenčními teoriemi veřejných financí a naznačují, že je klíčové rozlišovat mezi přímou a nepřímou daní při studiu transmisního mechanismu fiskální politiky. Podobně také Hussain a Liu (2018) zkoumali změny důchodových daní, očekávané a neočekávané daňové změny a pozitivní a negativní daňové změny ve Velké Británii a USA. Auerbach a Gorodnichenko (2012) uvádí, že fiskální politika je v recesi účinnější a silnější než v období expanze a dodávají, že mezi nejsilnější multiplikátory patří vojenské výdaje.
Cwik a Wieland (2009) zkoumali, zda výdajový balíček oznámený vládami eurozóny v letech 2009 a 2010 zvýší HDP více než jedna ku jedné, tedy jestli nastane multiplikační efekt. Naznačují, že dopady na HDP budou mírné v důsledku vytěsnění soukromé spotřeby a investic. Corsetti et al. (2010) tvrdí, že po výdajových šocích obvykle následují konsolidace s podstatnými škrty ve výdajích, které posilují krátkodobý stimulační efekt. Blanchard a Perroti (2002) charakterizují dynamické účinky šoků ve vládních výdajích a daních na aktivitu ve Spojených státech v poválečném období. Výsledky systematicky ukazují, že pozitivní šoky ve vládních výdajích mají pozitivní efekt na výstup a růst daňových sazeb má negativní efekt. Navíc jak zvýšení daní, tak zvýšení vládních výdajů mají silný negativní efekt na investiční výdaje. Cloyne (2013) zkoumá makroekonomické efekty změn daní ve Velké Británii. 1% snížení daní zvýší HDP o 0,6 % okamžitě a o 2,5 % během tří let. Tyto zjištění jsou pozoruhodně podobná odhadům pro Spojené státy. To posiluje názor, že změny v daních mají silné a trvalé účinky. Ukazuje také, že daňové změny přispěly k důležitým epizodám v hospodářském cyklu Spojeného království.
4. Analýza účetních výkazů a plnění vykazovací povinnosti obchodních korporací a vzájemné propojení registrů dlužníků v rámci Evropské unie.
Parry (2005) zkoumal přístupy k ochraně ručení v EU se zaměřením na právo sociálního zabezpečení a řešení úpadků. Bylo provedeno dotazníkové šetření, kterého se zúčastnilo 15 členských států EU vyplněno bylo 124 dotazníků, přičemž se jednalo o kombinaci odpovědí od vládních úředníků, spotřebitelských organizací a právníků. Výsledky odhalily významné rozdíly v přístupech k ochraně ručení napříč členskými státy. Podle Gutierrez-Nieto, Serrano-Cinca a de la Cuesta-Gonzalez (2017) jsou příčinami nadměrného zadlužení jak vlastnosti dlužníků, jako sklony k zadlužení a nízká finanční gramotnost, tak i nepříznivé externí šoky, vnitřní problémy dlužníků a tlak finančních institucí. Důsledky zadlužení většinou zahrnují růst chudoby a pokles blahobytu dlužníků, který je zapříčiněn poklesem jejich základní spotřeby. Angel a Heitzmann (2015) zkoumali faktory na úrovni státu přispívající k předlužení domácností v EU. Do analýz bylo zapojeno 196 158 respondentů z 27 zemí a využita multilevelová regrese. Podstatný vliv na riziko předlužení měla průměrná úroveň ekonomické gramotnosti v zemi a také čistá náhrada v případě dlouhodobé nezaměstnanosti.
Betti et al. (2007) kvantifikovali a charakterizovali rozsah předlužení spotřebitelů v EU s cílem vyhodnotit alternativní měřítka předlužení a identifikovat předlužené domácnosti na základě údajů z průzkumu evropských domácností. Využili teorii spotřebního chování a analyzovali údaje z průzkumů ze 14 evropských zemí a identifikovali předlužení ve 12 z nich. Celkově bylo v EU předluženo 10 % domácností. Byl odhalen nepřímý vztah mezi rozsahem spotřebitelských půjček v jednotlivých zemích a závažností problému předlužení. V čele předlužených domácností stojí nejčastěji mladí lidé s nízkým stupněm vzdělání a s nízkými příjmy. Tyto domácnosti byly často tvořeny jedním rodičem či manželským párem s jedním dítětem. Niemi (2012) analyzovala předlužení v EU. Vycházela z průzkumu 54 000 domácností ve 27 členských státech. 8 % domácností v EU je předluženo, poměr jejich dluhů k příjmům je vyšší než 60 %. Mezi jednotlivými členskými státy existují značné rozdíly v míře předlužení, přičemž nejvyšší míra předlužení byla zaznamenána v Řecku, Španělsku a Portugalsku a nejnižší ve Finsku, Nizozemsku a Dánsku. Výsledky rovněž ukázaly, že předlužení je častější v domácnostech s nízkými příjmy, nízkou úrovní vzdělání a v domácnostech s jedním rodičem.
Výsledky výzkumu realizovaného v rámci projektu budou jejich autoři aktivně prezentovat na domácích i zahraničních konferencích a výzkumných seminářích. Jedná se např. o mezinárodní konferenci Economic Competitivness and Sustainability, kde jsou kromě recenzí přidělováni také diskutanti jednotlivých příspěvků, či ICEI 2024. Tím dostanou autoři příležitost svůj výzkum diskutovat a získat na něj cennou zpětnou vazbu od předních odborníků. Po zapracování připomínek budou články následně zaslány do vybraných mezinárodních odborných časopisů k recenznímu řízení. Hlavní výstup projektu tvoří 2 články v odborných časopisech (výstup typu Jimp). Další část výstupů tvoří 1 článek v odborném časopise (Jsc), který je obsažen v databázi SCOPUS. Mezi plánované výstupy výzkumu patří také 1 výstup typu Dwos z konference ICEI 2024, kdy však bude primárně snaha se pokusit tento výstup publikovat v některém z časopisů typu v databázi SCOPUS. Dále jsou pak mezi výstupy zahrnuty dvě závěrečné práce studentů magisterského studia, kteří jsou v projektu zapojeni a kteří zvažují pokračovat v doktorském stupni studia.
Zdroje:
ANGEL, Stefan a HEITZMANN, Karin. Over-indebtedness in Europe: The relevance of country-level variables for the over-indebtedness of private households. Journal of European Social Policy. 2015, 25(3), 331-351. ISSN 0958-9287.
AUERBACH, Alan J a GORODNICHENKO, Yuriy . Measuring the Output Responses to Fiscal Policy. American Economic Journal: Economic Policy. 2012, 2012-05-01, 4(2), 1-27. ISSN 1945-7731.
BARRIOS, S., et al. The fiscal and equity impact of social tax expenditures in the EU. 2020.
BETTI, Gianni, DOURMASHKIN Neil, ROSSI Mariacristina a PING YIN, Ya. Consumer over‐indebtedness in the EU: measurement and characteristics. Journal of Economic Studies. 2007, 2007-05-22, 34(2), 136-156. ISSN 0144-3585.
BLANCHARD, Olivier. a PEROTTI, Roberto. An Empirical Characterization of the Dynamic Effects of Changes in Government Spending and Taxes on Output. The Quarterly Journal of Economics. 2002, 2002-11-01, 117(4), 1329-1368. ISSN 0033-5533
BRILL, Alex a HASSETT, Kevin Allen. Revenue-Maximizing Corporate Income Taxes: The Laffer Curve in OECD Countries. 2007, AIE Working Paper #137.
BUSTOS-CONTELL, Elisabeth, CLIMENT-SERRANO Salvador a LABATUT-SERER, Gregorio. Offshoring in the European Union: a Study of the Evolution of the Tax Burden. Contemporary Economics. 2017, 2017-06-30, 11(2), 235-248. ISSN 20840845.
CAMÕES, Francisco a VALE, Sofia. I feel wealthy: A major determinant of Portuguese households’ indebtedness? Empirical Economics. 2020, 58(4), 1953-1978. ISSN 0377-7332.
CLAUSING, Kimberly. Corporate tax revenues in OECD countries. International Tax and Public Finance. 2007, Vol. 14, No. 2, p. 115-133. ISSN 1573-6970.
CLOYNE, James. Discretionary Tax Changes and the Macroeconomy: New Narrative Evidence from the United Kingdom. American Economic Review. 2013, 2013-06-01, 103(4), 1507-1528. ISSN 0002-8282.
CORSETTI, Giancarlo, KUESTER Keith, MEIER André a MÜLLER, Gernot. Debt Consolidation and Fiscal Stabilization of Deep Recessions. American Economic Review. 2010, 2010-05-01, 100(2), 41-45. ISSN 0002-8282.
CWIK, Tobias a WIELAND, Volker. Keynesian government spending multipliers and spillovers in the euro area. Economic Policy. 2011, 26(67), 493-549. ISSN 02664658.
DELGADO, Francisco J., FREIRE-GONZÁLEZ Jaume a PRESNO, J Maria. Environmental taxation in the European Union: Are there common trends? Economic Analysis and Policy. 2022, 73, 670-682. ISSN 03135926.
GOOLSBEE, Austan, HALL Robert E. a KATZ Lawrence F. Evidence on the High-Income Laffer Curve from Six Decades of Tax Reform. Brookings Papers on Economic Activity. 1999, No. 2, p. 1-64. ISSN 0007-2303.
GRDINIC, Maja, DREZGIC Saša a BLAZIC, Helena. An Empirical Analysis of the Relationship between Tax Structures and Economic Growth in CEE Countries. Ekonomický časopis. 2017. 65, č. 5, s. 426 – 447.
GUTIÉRREZ‐NIETO, Begoña, SERRANO‐CINCA Carlos a DE LA CUESTAߚGONZÁLEZ, Marta. A multivariate study of over‐indebtedness' causes and consequences. International Journal of Consumer Studies. 2017, 41(2), 188-198. ISSN 1470-6423.
HENDERSON, David. Limitations of the Laffer Curve as a Justification for Tax Cuts. Cato Journal. 1981, Vol. 1, No. 1, p. 45-52. ISSN 0273-3072.
HSING, Yu. Estimating the laffer curve and policy implications. The Journal of Socio-Economics. 1996, Vol. 25, No. 3, p. 395-401. ISSN 1053-5357.
HUSSAIN, Syed M. a LIU, Lin. Comparing the effects of discretionary tax changes between the US and the UK. The B.E. Journal of Macroeconomics. 2018, 2018-1-26, 18(1). ISSN 1935-1690.
KAWANO, Laura a SLEMROD, Joel. The Effect of Tax Rates and Tax Bases on Corporate Tax Revenues: Estimates with New Measures of the Corporate Tax Base. NBER.org. 2012, NBER Working Paper No. w18440.
KUBÁTOVÁ, Květa a ŘÍHOVÁ, Lucie. Regresní analýza faktorů ovlivňujících výnosy korporativní daně v zemích OECD. Politická ekonomie. 2009, roč. 57, č. 4, s. 451-470. ISSN 2336-8225.
MARTÍNKOVÁ, Lenka. Cluster Analyses of Environmental Taxes in EU. Proceedings of the 20th International Conference Theoretical and Practical Aspects of Public Finance. 2015
MIHOKOVA, Lucia, ANDREJOVSKA Alena a MARTINKOVA, Slavomira. Categorization of corporate taxation in the European Union countries using cluster analysis: a comparative study. Economic Annals-ХХI. 2016, 160(7-8), 4-8. ISSN 17286220.
MOSZER, Max. A Comment on the Laffer Model. Cato Journal. 1981, Vol. 1, No. 1, p. 23-44. ISSN 0273-3072.
NERUDOVA, Danuse, DOBRANSCHI Marian, SOLILOVÁ Veronika a LITZMAN, Marek. Onshore and offshore profit shifting and tax revenue losses in the European Union. Economic Modelling. 2023, 119. ISSN 02649993.
NGUYEN, Anh D.M., ONNIS Luisanna a ROSSI Raffaele. The Macroeconomic Effects of Income and Consumption Tax Changes. American Economic Journal: Economic Policy. 2021, 2021-05-01, 13(2), 439-466. ISSN 1945-7731.
NIEMI, Johanna. Consumer Insolvency in the European Legal Context. Journal of Consumer Policy. 2012, 35(4), 443-459. ISSN 0168-7034.
PAPAVA, Vladimer. Theoretical Foundations of the Laffer Curve. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences. 2008, Vol. 2, No. 4, p. 164-168. ISSN 0132-1447.
PARRY, Rebecca. The Position of Family Sureties within the Framework of Protection for Consumer Debtors in European Union Member States. European Review of Private Law. 2005, 2005-06-01, 13(3), 357-381. ISSN 0928-9801.
PITTI, Zoltán a SASS, Magdolna. Tax competition and coordination within the EU — the case of the EU-10. Transfer: European Review of Labour and Research. 2010, 16(1), 37-54. ISSN 1024-2589.
PRICHARD, Wilson. Electoral Competitiveness, Tax Bargaining and Political Incentives in Developing Countries: Evidence from Political Budget Cycles Affecting Taxation. British Journal of Political Science. 2018, 48(2), 427-457. ISSN 0007-1234.
RASHID, Harun, WARSAME Hussein a KHAN, Shahid. The Differential Impact of Democracy on Tax Revenues in Developing and Developed Countries. International Journal of Public Administration. 2021, 2021-06-11, 44(8), 623-635. ISSN 0190-0692.
WIŚNIEWSKA-KUŹMA, Magda. Measurement of personal income tax progressivity in the post-socialist countries of Europe compared to other OECD countries, Eastern Journal of European Studies, Centre for European Studies, Alexandru Ioan Cuza University, vol. 11, pages 113-131
Rok zahájení
2024
Rok ukončení
2024
Poskytovatel
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Kategorie
SGS
Typ
Specifický výzkum VŠB-TUO
Řešitel